Honey ze sechova
(7.04.2010 - 24.12.2021)
|
|
Hanička, jak těžko se mi tyto slova o ni píšou v minulém čase a strašně mě mrzí, že mi ji tak osud rychle vzal...
Hanynka byla první retriever, který k nám domů strčil packu. Byla můj první pes a přivedla mě na cestu k tomu, kdo a kde teď jsem!
Když jsem byla malá vyrůstala se mnou fenka německého ovčáka Ditu. Když nás Dita kvůli rakovině opustila trvalo mi opravdu dlouho než jsem se naučila přes to všechno přenést.
Když dozrál čas, přišla jsem za mamkou s tím, že bych chtěla štěňátko a že nejspíše labradora nebo goldena. Má kamarádka Nikča mi ukázala jak vypadá průkaz původu, protože sama měla psa BSP Falca s pp. Začala mě zasvěcovat do světa chovu psů s průkazem původu a já hned věděla, že chci taky psa s pp a že chci chodit na výstavě.
Jelikož jsem byla 14 letá holka v pubertě mamka mě v tom nechala docela dost zainteresovanou. Chtěla abych si sama štěňátko našla a sama si CHS kontaktovala.
Nakonec se mi ozvala paní Helena Vlasová z CHS ze Sechova, že se u nich narodila štěňátka a že jedna holčička bude moje ! A tak jsme si mojí milovanou Hanynku dovezli domu !
Honey byla ten nejtvrdohlavější golden jakého znám! Byla opravdu hodně shánčlivá (milovala jídlo) a byla neuvěřitelně šikovná.
Když píšu tuto část mám úsměv na tváří když si vzpomenu na všechny ty věci, co mi Honey dělala - například když jsem chtěla s ní jít v zimě venku ven a jí se nechtělo lehla si na záda a já ji tahala po zemi dolu z kopce na sněhu. Když jsme se dostali dolu a já Honey pustila utekla mi zpátky nahoru domu. Pamatuji si jak na výstavě v Praze, kdy se mnou jela celá rodina a fandili nám, se Honey uprostřed kolečka rozhodla utéct z kruhu za nimi. Byl to takový souboj puberťačky a tvrdohlavého svéhlavého retievera.
Honey byla také neuvěřitelnou útěkářkou, naučila se přelézt plot a jít se prostě jen tak proběhnout. Jednou dokonce ze své procházky donesla celou pulku chleba.
Vzpomínám si jak jsem vzala Honey do třídy veteránů na výstavu do Humpolce. Byli jsme ubytovány v Humpolci ještě s mojí kamarádkou Verčou na stejném pokoji a když jsme se vrátili z večeře našli jsme její batoh otevřený a veškeré pamlsky snědené. Nebylo to poprvé já jsem vlastně ani moc překvapena nebyla a hned jsem věděla kdo je pachatel, ikdyž se Honey uměla tvářit naprosto nevinně.
Takovýhlech vzpomínek na Honey mám spousty. Děkuji za skvělých ikdyž občas těžkých v ten moment (ted už se nad těmito věci dokážu zasmát) necelých 12 let! Byla si tou nejlepší holčičkou pro mě coby pubertální holku.
Věřila jsem, že to po mém boku dotáhneš až do 15 let, ale bohužel se tak nestalo ikdyž si byla naprosto zdravá. Budeš tu ale s námi protože si nám dala 2 nádherné vrhy!
Hanynka byla první retriever, který k nám domů strčil packu. Byla můj první pes a přivedla mě na cestu k tomu, kdo a kde teď jsem!
Když jsem byla malá vyrůstala se mnou fenka německého ovčáka Ditu. Když nás Dita kvůli rakovině opustila trvalo mi opravdu dlouho než jsem se naučila přes to všechno přenést.
Když dozrál čas, přišla jsem za mamkou s tím, že bych chtěla štěňátko a že nejspíše labradora nebo goldena. Má kamarádka Nikča mi ukázala jak vypadá průkaz původu, protože sama měla psa BSP Falca s pp. Začala mě zasvěcovat do světa chovu psů s průkazem původu a já hned věděla, že chci taky psa s pp a že chci chodit na výstavě.
Jelikož jsem byla 14 letá holka v pubertě mamka mě v tom nechala docela dost zainteresovanou. Chtěla abych si sama štěňátko našla a sama si CHS kontaktovala.
Nakonec se mi ozvala paní Helena Vlasová z CHS ze Sechova, že se u nich narodila štěňátka a že jedna holčička bude moje ! A tak jsme si mojí milovanou Hanynku dovezli domu !
Honey byla ten nejtvrdohlavější golden jakého znám! Byla opravdu hodně shánčlivá (milovala jídlo) a byla neuvěřitelně šikovná.
Když píšu tuto část mám úsměv na tváří když si vzpomenu na všechny ty věci, co mi Honey dělala - například když jsem chtěla s ní jít v zimě venku ven a jí se nechtělo lehla si na záda a já ji tahala po zemi dolu z kopce na sněhu. Když jsme se dostali dolu a já Honey pustila utekla mi zpátky nahoru domu. Pamatuji si jak na výstavě v Praze, kdy se mnou jela celá rodina a fandili nám, se Honey uprostřed kolečka rozhodla utéct z kruhu za nimi. Byl to takový souboj puberťačky a tvrdohlavého svéhlavého retievera.
Honey byla také neuvěřitelnou útěkářkou, naučila se přelézt plot a jít se prostě jen tak proběhnout. Jednou dokonce ze své procházky donesla celou pulku chleba.
Vzpomínám si jak jsem vzala Honey do třídy veteránů na výstavu do Humpolce. Byli jsme ubytovány v Humpolci ještě s mojí kamarádkou Verčou na stejném pokoji a když jsme se vrátili z večeře našli jsme její batoh otevřený a veškeré pamlsky snědené. Nebylo to poprvé já jsem vlastně ani moc překvapena nebyla a hned jsem věděla kdo je pachatel, ikdyž se Honey uměla tvářit naprosto nevinně.
Takovýhlech vzpomínek na Honey mám spousty. Děkuji za skvělých ikdyž občas těžkých v ten moment (ted už se nad těmito věci dokážu zasmát) necelých 12 let! Byla si tou nejlepší holčičkou pro mě coby pubertální holku.
Věřila jsem, že to po mém boku dotáhneš až do 15 let, ale bohužel se tak nestalo ikdyž si byla naprosto zdravá. Budeš tu ale s námi protože si nám dala 2 nádherné vrhy!
